Dnešní kapitola je desátá, tudíž speciální :) snad se bude líbit :D
Ohledně středečního vydávání...mám napsané tak dvě kapitoly napůl anglické povídky a nápad ještě z Benátek. Jinak...začala jsem psátjednu knížku, takže mám menší problém se psaním všeho možného ještě navíc...A aby toho nebylo málo...je čtvrtletí a celkem bojuju s fyzikou a dějepisem...takže další potíže. Ale to už by bylo všechno, užijte si kapitolku.
Procházeli
chodbami a našli hangár. Venku zapadalo slunce a barvilo vršky mraků do
fialova. Začínala být zima a Loki ji objal kolem ramen. Opřela se o něj a dál
pozorovala, jak vycházejí hvězdy.
„Mischell?“ Zeptal se Loki potichu
„M-hm?“
„Omlouvám se.“
„Za co?“ Překvapeně se na něj podívala
„Řekl jsem ti, že jsi obyčejná smrtelnice.“
„To už bylo dávno.“ Přerušila ho, ale položil jí prsty přes
rty, aby ji umlčel.
„Jsi velmi neobyčejná smrtelnice.“ Zašeptal a políbil ji.
Musela si trochu stoupnout na špičky, protože byl vysoký. Po chvíli, která se
zdála několika hodinami, se od sebe na kousek odtáhli a lapali po dechu.
Hleděli si do očí a Loki se jí probíral vlasy. Okouzleně se usmíval. Mischell
se natáhla nahoru a polibek mu vrátila. Postupně se polibky stávaly vášnivější
a Lokiho záda se seznámila se stěnou chodby. Kouzlem odemknul nějaké dveře,
aniž by se jejich pohledy rozpojily. Na zemi postupně přistálo několik
nepotřebných vrstev oblečení a nakonec usnuli v těsném objetí.
První věc,
kterou Mischell ráno, když se probudila, byl pár smaragdových očí, které se na
ni dívaly. Lehce se usmíval, a když se sklonil a polibkem jí popřál dobré ráno,
zatřepetali se jí v žaludku motýlci štěstí. Po několika velmi příjemných
chvílích se jako velmi podstatná činnost ukázala návštěva koupelny a následná
snídaně. Bylo zvláštní, kde všude se to oblečení rozletělo. Po chvíli hledání
byla objevena i ponožka pod postelí a nalézt jídelnu bylo pak otázkou několika
málo minut. Stark seděl u stolku s Kapitánem a pil kávu. Nikde jinde nebylo
volné místo a Stark na ně ještě mával, takže si museli přisednout. Chvíli bylo
ticho.
„Jak jste se vyspali?“ zeptal se Steve. Myslel to naprosto
nevinně. Samozřejmě.
„Celkem dobře. Děkuju Kapitáne.“ Usmála se Mischell
„Pro vás Steve, madam“ vyhrknul rychle a i taková drobnost
jako podání rukou mu vehnala světlý odstín červené do tváří.
„No já jsem se moc dobře nevyspal. Kdyby to někoho
zajímalo.“ Řekl nenuceně Stark
„Nezajímá.“ Zamručel Loki
„Ne? Ale mělo by. Je to konec konců vaše vina.“ Řekl
s náznakem pobavení v hlase a ukazoval na Lokiho a Mischell. „Vyspal
bych se podstatně líp, kdyby moji sousedi nebyli tak hluční. Kdo by mohl spát,
když slyší to, co jsem slyšel já. Obzvlášť to volání -Loki- bylo velmi
neslučitelné se spánkem.“ Steve, který v průběhu Starkova monologu rudl
víc a víc, se nakonec málem zadusil drobky z rohlíku, který právě snídal.
„Myslela jsem, že jsi miliardář Tony. Na mp3 snad ještě máš.
Měl sis pustit písničky a ne závistivě slintat a bůh ví, co jsi ještě dělal.“
Zašklebila se „Jsi v pořádku Steve?“ zeptala se Kapitána, který znova
dostal záchvat kašle.
„Bůh neví“ uchechtl se Loki a sebral Starkovi kostku cukru.
„Bůh nechce vědět“
Chudák
Steve se mimořádně rychle vypařil a Stark odkráčel do laborky. Chvíli byl klid,
ale potom začaly houkat sirény. Oba se dostali na můstek (běželo tam nejvíc
lidí a Stark) a zjišťovali, co se děje. Někdo odpálil dva motory a Stark
s kapitánem se snažili jeden opravit. Hulk se na třetím podlaží pral s útočníky
a v podstatě se všemi a Thor letěl kamsi pryč. Nakonec se Hulk propadl.
Pozitivní na tom všem bylo, že Stark zvládl opravit ten rotor, takže
Helicarrier se udržel na obloze. Všichni se sešli v poradní místnosti a mračili
se na Lokiho.
„Tak tady to máte, nechali jsme ho tu běhat a hned druhý den
nás napadnou.“ Zavrčel Furry
„Vy myslíte, že?“ nechala větu nedokončenou Mischell
„On očividně myslí, že jsem sem ty útočníky přivedl já.“
Dokončil Loki
„Zbláznil ses Kyklope?“ zeptala se Mischell Furyho
„Bohužel to je nejpravděpodobnější.“ Řekla Nataša hlasem bez
emocí
„Jo, nemůžeme mu věřit. Teda ne, že by někdo…“ Ozval se
Lukostřelec
„Zbláznili jste se? Pracujete pro něj“ ukázala Mischell na
Furyho „A věříte mu, ale Lokimu ne?“
„Kdo říká, že pracujeme pro Furyho, já tu jenom hledám tu
kostku.“ Ozval se Stark „A asi vás zklamu vážení. Silně pochybuju, že včera měl
dost času někoho kontaktovat.“ Zašklebil se.
Žádné komentáře:
Okomentovat