Vyrůstal
za zdmi, chránícími je před Bezkřídlými. Jak dospíval, postupně začal dostávat
úkoly. Jejich plnění vyhánělo jeho sebevědomí do závratných výšin. Občas musel
hlídat brány, a tehdy se naučil pohrdat Bezkřídlými. Tlačili se u mříží jako
krysy. A tak je, jako ostatní Andělé, každý den odháněl, a oni se pořád
vraceli. Naučil se neposlouchat nesmysly, které křičeli.
Velká
slavnost dávala oprávnění k výjmečnému rozptýlení nektarem. Andělé tančili
a smáli se. Nevěděl, koho to napadlo, ale rozhodli se vydat do světa Za zdí.
Přeletěli přes vrchol stěny a on i jeho dva přátelé byli za zdí. Potloukali se
ulicemi a bavili se. A měsíc postupně mizel za obzorem a nahrazovalo ho slunce.
Najednou se odevšad vynořovali Bezkřídlí. Tři andělé se rozběhli ke zdi. Už ji
měli na dohled, ale najednou jeden z nich zakopl a spadl. Oba dva přátelé,
kteří se na zdi otočili, mohli jenom šokovaně přihlížet, jak jejich přítel
pohlcuje dav.
„Lucifere…“ Zašeptal jeden z nich. Pak seskočili na své
straně ze zdi, a nechali jej za sebou. Dva dny o něm neměli žádné zprávy.
Bylo
ráno, druhého dne po té události. Probudil se s bolestí, která ho od té
doby neopustila. Spěchal k bráně. Každodenní dav už se u ní hromadil a on
se snažil procpat se kupředu. Konečně se jednou rukou zachytil za kov brány a
přitáhl se nahoru.
„Gabrieli! Michaeli!“ zavolal na své dva přátele, kteří
stáli na hlídce. Doufal, že ho nějak dostanou dovnitř a pak se všechno napraví.
Ale oni mu nechápavě pohlédli do tváře. „To jsem já. Lucifer!“ Vykřikl zoufale,
když se začali odvracet.
„Lucifer je Bezkřídlý.“ Slyšel Gabriela říkat.„Lucifer je
mrtvý“
Křičel na ně, prosil, pak proklínal. S příchodem noci
spolu s ostatními odešel. V následujících dnech se snažil proniknout
do Ráje za zdí, ale marně. O svá křídla a tím i o své místo v Ráji přišel
tehdy, když se přes něj přelil dav. Neměl se kam vrátit. Postupně si
uvědomoval, že ostatní Bezkřídlí mají na zádech stejné jizvy jako on. Postupně
mu docházelo, že všichni ti u Brány, byli kdysi andělé. Postupně v něm narůstala
zloba.
Jednoho
rána k bráně nikdo nepřišel. Nikdo, krom posla, který prostrčil mřížemi pergamen
a zmizel v záblesku ohně. -Koho odmítnete v Ráji, najde své místo v Pekle.
Jednoho dne se vrátíme domů. Lucifer- Stálo na něm prostě.
Kdesi
dole, v hlubokých jeskyních seděl v pohodlném křesle Lucifer. V záři
ohňů se jeho oči leskly rudě. Jeskyněmi se rozléhal třeskot kovaných zbraní a
hukot netopýřích křídel.
Žádné komentáře:
Okomentovat