Doctor who

Ahojte.
Všechno nejlepší do nového roku. Nebudu vám sem psát nesmysly typu -nový rok, nová já- to prostě nejde. Takže vás ode mě čekají nejspíš samé opožděně vydané příspěvky...a stále stejné šílené nápady.
Pro ty, kteří už viděli Strážce galaxie...budu ráda, když mi do komentářů napíšete vaše tipy, kdo je Peterův otec (vzhledem k tomu, že to prý nebude ten stejný, co v komixech). Případně se podělte o oblíbenou hlášku. Moje je nejspíš 'I am groot' :D
Dnešní příspěvek je na téma Doctor who.

Záhady 21. století Kapitola 15

Ahojte. Dneska JE sobota :D ikdyž teprve půl hodiny.
Přeju Vám všem krásné svátky a všechno dobré do dalšího roku :)
Dnešní díl je poslední část Záhad 21.století. plánuju ještě někdy napsat Problémy 21.století, ale nevím. Poslední dobou mám náladu k Lokimu namíchat trochu starkovského egoismu. No uvidíme.
Enjoy

Ne-tak-obvyklý-styl

Ahojte. Dneska jsem se rozhodla vám sem dát fanfikci na něco jiného, než jsou Avengers nebo Doctor who. A to Delenu. Seriál upíří deníky. Za normálích okolností bych to asi nepsala, ale kámoška s zažádala ať jí taky něco naíšu a když ji to baví, tak proč ne že?
Tímto zdravím Theru Cizer :D (doufám, že to čteš :P )

Záhady 21. století Kapitola 14

Ahojte. Ano, vím, že je pondělí. Ano, vím, že není sobota. Ale buďte rádi, že mě neodnesli čerti a nestěžujte si. Mám na vás dotaz-jak jste na tom s angličtinou? Napsala jsem menší jednorázovku na téma Doctor who, ale je celá anglicky. Takže tak.
Dnešní díl bude taková rodiná idylka. Důležitá otázka, pubertální výbuchy a opět Midgard.
Enjoy
Jinak v SOBOTU jdu na HOBBITA 3 :3 jeej

Záhady 21. století Kapitola 13

Ahojte. Doufám, že je dneska sobota. Trošku se v tom poslední dobou ztrácím. Vždyť se to stejně opakje pořád dokola tak co no. Možná mě momentálně omlouvá nemoc. Tentokrát asi bez dlouhého kecání k ději. Co říkáte na to, že by jsme byli na Lokiho trošku hodní? A jak ak koukám na zásoby...měla bych zase něco napsat. Tak se asi do toho rovnou pustím. Jinak má tady někdo něco proti tomu, aby Asgardští bohové slavili konkurenční svátky jako Vánoce??

I don't want to forget

Ahojte. Překvapuju sama sebe, že ta blíže nespecifikovaná středa je tak brzo. Tentokrát je tématem Doctor Who. Přesněji řečeno Donna Noble. Časově to je zasazeno 10-15 let po tom, co musela zapomenout.
UPOZORNĚNÍ: angličtina :D
upozornění 2: smutné
upozornění 3: krátké 
prosím-nejsem nějaký englišexpert :D jenom mě to baví a snažím se. Tak kdyžtak...nezabit-danke :)

Ohledně mě...včera jsem zjistila, že dvě sedla neunesu, takže jsem na sebe trošku naštvaná, ale zase se mi podařilo přimět školičkového koně ke spolupráci, takže jsem i ráda. Člověk nesmí chtít hned všechno, že?

Záhady 21. století Kapitola 12

Ahojte. Já vím já vím...zase neděle. Začínám silně uvažovat o tom, že přesunu vydávání aby to nebylo pořád pozdě :D jinak pořád jste se nevyjádřili o tom, jestli chcete angličtinu nebo ne. A taky je tu možnost, že začnu psat i něco s Doctorem nebo Šerlym. Případně vyzkoušet jiný ship z Avengers. Nebo že by Peeta? Jinak ve Středu se můžete na něco těšit. Vidíte tam tu blíže-nespecifikovanou středu taky, žejo? A neřeknu co, protože...SPOILERY :D což je samo o sobě nápovědou. Jinak...tenhle díl byl psaný o Halloweenu. Proto jistá část u konce

Little party never kill nobody

Ahojte. Taky Vám příjde, že ke čtvrtletí jsou VŠICHNI nějak protivnější? Nebo to jsou jenom ti naši?? No nic. Snad je to brzy přejde.
Co ohledně mě...no další trenérka opouští stáj kde jezdím...začnu si to asi brát osobně :D Tentokrát mě přesunuli k jedné čerstvě příchozí, tak ta třeba vydrží déle. Včera jsem měla poslední hodinu se starou trenérkou a musím Vám říct-ježdění na školičkových koních by měli označit za rizikové. Chudáci koně jsou nepřeježdění, takže si ti dacani dělají co chtějí. A já pak mám co dělat abych je aspoň trochu porovnala. A pak je mi jich líto.
Ale dost narcistického kecání. To vás asi nezajímá. Tak zpět k povídce. Dneska bude lehčí frostiron, ale jenom pokud ho tam chcete vidět. Děj je zasazený do doby PO bitvě o Manhatton. Ale není to až zas tak podstatné. Vlastně vše potřebné je řečeno v ději. Okolo 4/5 hodiny by tu měl být i klikací odkaz na písničku, ale ve škole si nemůžu ověřit jestli to jede.

Záhady 21. století Kapitola 11

Čaute lidi :) strašně moc se Vám omlouvám. Přes víkend jsem byla totálně mrtvá. Takže zase..pozdě :D Pardoon :D
Dnešní díl je...zajímavý...jsem zlá...velmi...a baví mě to. Chudák Loki. Kdyby věděl, co ho ještě čeká.

Záhady 21. století Kapitola 10

Ahojtee :D zase já :D zase pozdě :D pardoon :D
Dnešní kapitola je desátá, tudíž speciální :) snad se bude líbit :D
Ohledně středečního vydávání...mám napsané tak dvě kapitoly napůl anglické povídky a nápad ještě z Benátek. Jinak...začala jsem psátjednu knížku, takže mám menší problém se psaním všeho možného ještě navíc...A aby toho nebylo málo...je čtvrtletí a celkem bojuju s fyzikou a dějepisem...takže další potíže. Ale to už by bylo všechno, užijte si kapitolku.

Záhady 21. století Kapitola 9

Ahojte lidičkové. Omlouvám se...znovu :D Poslední dobou su uplně vypatlana :D ještě že máme prázdniny. Toho učení je KOPA... :D Ale teď vážně...od středy si každé ráno říkám, že apokalypsa nebo cokoliv, co zruší školu bych přivítala s radostí...a ono co? NIC
Jinak jsem strašně ráda, že mám nadepsané povídky...jinak by to tu asi chcíplo....jupí...
Dnešní díl je plus pro ty, kdo mají rádi Avengers

Záhady 21. století Kapitola 8

Ahojte. Po menší hádce s naší hloupou wifi, jsem se sem konečně dostala a tak tu jsou další Záhady.
Tentokrát poodhalíme tajemství vyhynutí mamutů. Možná :D
Jinak včera jsme uklízeli jakousí školní zahradu...a samozřejmě...chlapi si posedali a ženský tahali klády a hrabali listí...no co už. :D A taky...proč nepřirovnávat růst Mt. Everestu ke spolužákovi, že?  Učitelka: Mt. Everest roste rychlostí 2 metry za patnáct let.
My: to je jako David :D 

Hangover

Ahojte :D Je tu středa a to znamená, že je tu krátká povíka. Tentokrát DOOPRAVDY krátká. Téma je převážně Tony. Jsem poslouchala písničku a...najednou vzniklo...toto.
 Jinak právě kradu škole vifinu a baví mě to. Ať žijí nemocní učitelé :D jupí

                Tony se probudil s pachutí v puse. Někdo vedle něho ležel, ale nezkoumal to. Stávalo se mu často, že se po party probudil s nějakou fanynkou. Trochu ho udivily krátké vlasy, ale při přemýšlení měl pocit, že mu po hlavě tančí Thor, tak toho raději nechal. Odpotácel se do koupelny a pustil na sebe sprchu. Chvíli si nechal dopadat ledovou vodu za krk. Pak se zabalil do ručníku a domotal se do kuchyně.

„Jarvisi? Zapni nějakou písničku. Potřebuju se probrat.“ Zahučel, když se nemohl trefit na tlačítka kávovaru. Z všudypřítomných reproduktorů začal znít Hangover (V překladu kocovina) *klik*

„Moc vtipné, že tě přeprogramuju na ženskou?“ vyhrožoval Tony robotovi. Usadil se na linku a marně vzpomínal na včerejší večer.

                Najednou se pootevřely dveře od ložnice a vykoukla hlava Hawkeye.

„Clinte? Že to je jenom nějaký hloupý vtip?“ vyjekl překvapeně Stark.

„Nataša mě zabije.“ Zabědoval lukostřelec a chytil se za hlavu. Až na muziku panovalo naprosté ticho.

„I got a hangover, wo-oh! I've been drinking too much for sure.“

Záhady 21. století Kapitola 7

Ahojte. Dnešní díl je převážně kecací a doufám, že se líbí. Zase mám velký kus nadepsaný a připadám si ZLE :D a je to kupodivu DOBRÝ pocit :D

Dvě vločky na okně 3 Díl

Ahojte...Zase opožděně :D Já jsem vážně myslela, že je včera úterý...pak mi to přeplo na čtvrtek :D
Poslední kapitolka Vloček. Neřeknu vám, jak to dopadne, ale prosím, nevražděte mě. :)

Dvě vločky na okně 2 Díl

Ahojte :) zase já. Nějak jsem zjistila, že mi dochází zásoba nadepsaného materiálu u záhad. Nápady by byly, ale provedení veškeré žádné (+- stránka) ale zítra jede mamka fotit a já s ní naštěstí nemusím, tak snad něco sepíšu :)Tak co, zabiju je, nebo nezabiju? :D

Záhady 21. století Kapitola 6

Ahojte. Jsem nemocná a as tak týden už ležím, takže se mi nějak povedlo zapomenout že je sobota, o středě vůbec nemluvě. :D dneska nás čekají špatné sny, trocha nudných informací na zajímavých webovkách a vtipné vaření. :D enjoy

nějak sem nemohla najit vhodnej obrázek :D

Dvě vločky na okně 1 Díl

Ahojte lidi. Rozhodla sem se být hodná a dát vám sem ještě něco ke čtení. Kdo ještě nečetl Prolog, šup šup napravit :)

            V obrovské síni kdesi v prostoru se otáčela spirála času a u ní seděl Sledující. Nevěděl, kdy přišel, ani kdy odejde. Věděl jen, že se musí dívat. Jeho pohled byl upřený na nekonečný vír a sledoval. Lidské životy před jeho zrakem vznikaly, probíhaly i končily. Někdy ho něčí osud zaujal tak, jako normálního člověka zaujme dobrý film, ale nikdy nepocítil potřebu zasáhnout. Pak jeho pohled zavadil o ni.  O dívku s mrazivýma očima. Se zájmem sledoval, jak se z ní stává něco jiného. Tak, jako čtenář ví, co se odehrává uvnitř nějaké postavy, i on věděl, že dívka je uvnitř stále stejná. Část jeho pohledu se zaostřila na její příběh. Bylo to normální. I pomíjivé lidské životy mohly přinést vítané rozptýlení. A tak sledoval, jak jí každý den přináší další bolest a jak každá noc proplouvá mořem děsu. A líbila se mu její výdrž.

            Dívka seděla na kraji lehátka a dívala se na své vlasy. Z konečků se ještě kouřilo. Oheň zvláštně šimral. Nedalo by se říct, že nepříjemně. Na zemi se válelo pár kousků kovu. Při pokusu totiž žár roztavil strop krabice a ten dívce stekl na ruku. Postupně chladl a začal se loupat a odhalovat ohořelou kůži. Když se obnovovala, štípalo to. Cítila, že přilétá další vrtulník. Tentokrát pouze s vojáky. Vydávali jiný zdroj tepla. A mezi nimi byl ještě někdo. Někdo jiný. Cítila, jak přistávají a odvádějí ho do další cely, o které věděla, že se nachází hluboko v podzemí. Později toho dne celým komplexem otřásl výbuch. Cítila, jak uvolnil lavinu. Chvíli nechala svou mysl řítit se spolu s ní.

            Výbuch, který způsobil, roztříštil několik tun skály, které ho obklopovaly. Prosmýkl se kolem několika mrtvých těl a balvanů. Jeho forma bytí se přelévala z jednoho tvaru do druhého, když se plazil ke svobodě. Postupně se dostal ze zdemolované části. Za ním se ozvaly výkřiky vojáků a do stěn kolem se začaly zarývat střely z Adamantia. Začínalo to být nebezpečné. Ucítil slabé místo ve skále a využil ho, aby unikl. Jako miliarda nanitů prostupoval kameny, až se vynořil na druhé straně. Bohužel pouze v další chodbě. Rozhlédl se a rychle se rozběhl pryč, když další smrtonosné kulky začaly vyvrtávat díry do stěn.

           

            Dlouho se nestalo, že by se dva příběhy, na které se Sledující díval, spojily v jeden. Tato událost způsobila, že jeho celé jedno oko se zaměřilo na ty dva. Viděl, jak on vběhl přímo do stráží před její celou. Sledoval, jak jeho další výbuch znásobila její síla. Jak mohutná exploze vymršťuje do vzduchu obrovskou masu sněhu, kamene a lidí. Celý obraz toho příběhu byl zamlžený všudypřítomnou smrtí, do které zářily dva jasné body jako dvě vločky sněhu, které právě dosedly na okno.

            Výbuch jí na okamžik vyrazil dech. Cítila, jak kolem ní krouží vzdušné proudy a čekají, kdy začne opět padat. Kolem ní se v oblaku beztíže vznášely kusy skály spolu s mrtvolami vojáků a jejich zbraněmi. Ty postupně padaly dolů a ona se snažila, aby ji nerozmačkaly. Věděla, že smrt pádem jí nehrozí. Protáhla se až na vrchol té hromady a potom skočila pryč. Chvíli setrvala na místě a pak se začala pomalu snášet dolů. Přistála na rovné ploše pokryté sněhem. Točila se jí hlava. Možná proto neslyšela varovné praskání ledu. Možná proto se propadla do ledové vody. Nejspíš proto ztratila vědomí.

            V nekonečných halách času, na obrovském stavu, tkala Přadlena lidský osud. Netvořila jej. Pouze zaznamenávala. Právě utkala několika stům lidí smrt. Vyklouzlo pouze zelené a ledově modré vlákno. Přesně podle pokynů. Bylo jí divné, že ledová nit byla skoro hodinu potopená v mrazivém jezeře, ale neptala se. Dokončila několik složitých stehů a přivedla zelené vlákno na pokraj smrti. Potom si protáhla prsty, až to zakřupalo. Záchrany na poslední chvíli tkala ráda.

            Zase mu hleděla do očí. Do těch překvapených očí plných smutku, které začínaly skelnatět blízkostí smrti. Z hrudi mu trčely krvavé kusy ledu.

„Proklínám tě stvůro.“ Zněla jeho poslední slova. Věděla, co bude následovat. Už to znala. Ale tentokrát něco bylo jinak. Místo šokovaného lapání po dechu všech přítomných slyšela pevný hlas, který na ni volal. Rozkazoval, ať se probudí. Chytila se toho hlasu jako spásy a drala se ke hladině vědomí. Otevřela oči. Přes clony vody a ledu prosvítalo několik paprsků. Odrazil se ode dna a vyplavala vzhůru. Led jí sám uhýbal. Nadechla se večerního vzduchu. V mokrých vlasech se začaly tvořit krystalky ledu. Někde v dáli se pásl srnec, dole hluboko pod zmrzlou krustou proudila voda do kořenů stoletých stromů. A ve sněhové závěji skomírala životní síla toho, kdo ji osvobodil. Vykročila po vrcholcích bílé pokrývky a odpočítávala kroky.