Přeju Vám všem krásné svátky a všechno dobré do dalšího roku :)
Dnešní díl je poslední část Záhad 21.století. plánuju ještě někdy napsat Problémy 21.století, ale nevím. Poslední dobou mám náladu k Lokimu namíchat trochu starkovského egoismu. No uvidíme.
Enjoy
Duhová záře
je přenesla na Zem. Ale kam? To se Mischell už něco okolo hodiny snažila
zjistit.
„Mischell. No tak. Přestaň tady pobíhat sem a tam. Uklidni
se. Kde je problém?“ nevydržel to pak Loki a chytil ji za ruku.
„Problém? Nikdy jsem necestovala. Celý můj život jsem
strávila v jednom městě. A teď jsme někde na Madagaskaru nebo kde.“
„No vidíš. A to už jsi byla i v Hellheimu.“ Usmál se a
objal ji.
„To nebylo ani na téhle planetě, že?“
„Ne.“
Nakonec
zjistili, že jsou doopravdy na Madagaskaru. I když v tom Loki neviděl
žádný problém, Mischell ho nakonec přesvědčila, že má zjistit, kde je letiště.
„Co je to vlastně letiště?“ zeptal se, když jeli taxíkem.
„Místo odkud lítají letadla“
„Co jsou letadla?“
„Velké kovové krabice, do kterých si sedneš, a ony odletí“
„Něco jako výtah?“ zeptal se po chvíli zamyšleného ticha
„Mnohem větší a funguje trochu jinak, ale když ti to pomůže,
tak jo.“ Přikývla pomalu. Chvíli jeli potichu. Pak se před nimi vynořila budova
letiště. Taxík je vysadil u parkoviště a Loki znovu vyčaroval nějakou bankovku.
„Učíš se rychle“ pochválila ho Mischell „Teď jenom zjistit,
jestli odsud letí něco do Londýna“ povzdechla si. Loki si ji zkoumavě prohlédl.
Vypadala vyčerpaně bráno z psychologického hlediska. Nebylo se vlastně
čemu divit.
„Nepočkáš v čajovně? Zařídím to“ navrhl jí, jakmile
zpozoroval klidnější místo. Přikývla a tak jí objednal čaj a vydal se hledat
něco, o čem věděl jen to, že se to jmenuje lístky a zajišťuje to přepravu věcí,
co létá vzduchem.
Správný
odhad významu písmenka I, vyvěšeného nad davem, mu ušetřil hodně starostí. Byl
nasměrován k něčemu, co se podle všeho jmenovalo pokladna.
„Potřeboval bych dva lístky na letadlo do Londýna.“ Oznámil
dámě, která seděla za pultem a něco ťukala na destičku s tlačítky, zatímco
její oči přejížděly po modře svítící krabici.
„A vaše doklady?“ zeptala se, aniž by zvedla pohled.
„Doklady?“ nechápal
„Doklady. Občanský průkaz a pas vás a osoby, která bude
cestovat s vámi.“ Zopakovala dáma
„Jistě, doklady. Zapomněl jsem. Nechala si je u sebe.
Omluvte mě.“ Rychle odcházel pryč. Doslova cítil ten tázavý pohled, zarývající
se mu do zad.
Mischell
seděla v kavárně a zírala před sebe. Z davu se vynořil Loki. Vypadal
pořád úchvatně a sebevědomě, ale znala ho dost dobře na to, aby poznala, že je
zmatený.
„Co se stalo?“ zeptala se s obavami. Sedl si vedle ní.
„Nevím, co je to občanský průkaz, ale prý ho potřebuje nějaká
dáma na pokladně. A naše pasy. K čemu to?“ zeptal se
„Pamatuješ, jak jsem ti vysvětlovala, co je kreditka?“
přikývl. „Občanský průkaz neboli občanka, je kartička, na které jsou napsané
nějaké tvoje informace. A pas je další kartička. Tentokrát s informacemi o
tom, odkud pocházíš.“ Zalovila v kapse a vytáhla občanku. „Pas mám doma“
zamračila se.
„Vy pozemšťani máte kartičku na všechno. Kartička říká, kdo
jste, odkud jste, kolik peněz máte. Povzdechl si Loki, což ji přimělo se
pousmát.
„Šílený, co? Počkej, až uslyšíš o řidičáku a dalších
takových věcech“ přitulila se k němu a zavřela oči. „Tak tu asi zůstaneme
trčet. Na Madagaskaru“ zamumlala nevěřícně. Loki ji políbil na čelo a usmál se.
„Pokud vše, co potřebujeme, jsou tři papíry, můžeme být doma
během chvíle. Stačí, když mi ukážeš, jak mají vypadat a magie zařídí zbytek.“
„Seš boží“
„Přesně tak.“ Odpověděl.
„Boží šašek“ tentokrát už se rozesmála a on spolu s ní.
Když byla
kouzla hotová, vrátili se k pokladně. Prodavačka se sice trochu divně
dívala, ale lístky dostali. Letadlo vzlétlo za necelou hodinu a oni letěli
v něm. Domů.
Žádné komentáře:
Okomentovat