nějak sem nemohla najit vhodnej obrázek :D
Debatovali
skoro hodinu, ale nic víc z něj Mischell nedostala. Nakonec se naštvala a
nechala ho v pokoji samotného. Sedla si k notebooku, vyhledala film
Avengers ke stažení a než se to dokončilo, zkoumala wikipedii. Potom si pustila
film a nakonec znovu začala vyhledávat. Venku se stmívalo, když jí na monitoru
zablikala zpráva.
„Viděla jsem tě před knihovnou. Škoda že ses nezastavila.
Zrovna jsem dělala čaj. Ale chápu, že tvůj úlovek je zajímavější. Fakt nechápu,
jak to děláš, že vždycky seženeš takovýho krasavce, když seš pořád zalezlá, ale
závist. Ellen.“ Přečetla Mischell a pousmála se.
„Musíš umět.“ Napsala a za šklebící smajlík připsala PS.
„ten čaj bych si dala.“ Klikla na ‚odeslat‘ a vrátila se ke Googlu. Našla
zajímavou stránku a rozklikla ji. Vypadalo to jako armádní složka, až na to, že
u ní bylo na několika místech připojeno pár poznámek.
-Thantos. Titán. Zatím
bez kontaktu. Podle zdrojů vysoce nebezpečný- stálo tam a vedle tohoto nadpisu
bylo nakresleno deset křížků a nápis -Kontakt by byl, kdyby to smrtelníci byli
schopni přežít- Mischell rychle přelétla pohledem zbytek seznamu. Byl tam mimo
jiné Thor, u kterého bylo připsáno že je -neschopný složitého myšlení- a bylo u
něj nakreslené jedno kolečko. Capitan Amerika byl podle tvůrců stránky
-nekompatibilní s moderní technikou- ale měl devět sluníček. Po řadě
křížků se objevilo jedno kolečko u Wolverina. Informace říkala -na drápy stačí
silnější magnet- Potom byla další řada více či méně křížků. Xena měla jedno
sluníčko a -problémy se sebekontrolou- následovalo několik duchů s křížky
a dva s kolečkem. Mischell ten systém pomalu začínala chápat. Křížky jsou
špatné, sluníčka dobrá, kolečko je něco mezi.
Tyhle stránky musí vidět Jay, myslela si Mischell když kopírovala adresu
stránky.
„Tohle musíš vidět, další blázni do nadpřirozena. Ti duchové
stojí za přezkoumání.“ Napsala, přiložila odkaz a klikla na odeslat. Potom si
stoupla a protáhla se.
„Loki už byl sám dost dlouho, nemyslíš Eowyn?“ zeptala se
kočky a vešla do pokoje. Loki ležel na posteli a nejspíš se mu zdálo něco
ošklivého, protože se mračil a něco mumlal.
„Ferinire, ne…. Nechte ho…dost…udělám to“ rozeznala pár
slov. „Nelžu…. Ne.“
„Loki?“ zašeptala Mischell a chytila ho za zdravé rameno,
aby ho probudila. Sálal horečkou.
„Ferinire!“ probudil se s výkřikem Loki.
„Ne. Zase já. Mischell.“
„Musím jít. Musím…“
„Ne. Musíš tady ležet. Jsi nemocný. Blouzníš. Musíš se
uzdravit.“
„Ty to nechápeš. Zabijí ho. Zabijí ho, pokud jim nedám tu
kostku.“ Chytil ji za předloktí.
„Kdo? Loki kdo?“
„Thantos.“ Řekl a sesunul se zpět. „Musím ho zachránit.
Nikdo jiný už mi nezbyl“ Zašeptal se slzami v očích a vrátil se do říše
snů. Chvíli bylo ticho. Pak ve vedlejší místnosti pípnul počítač. Mischell se
pootočila, když vrzly dveře. Eowyn vyskočila na postel a uvelebila se vedle
Lokiho. Mischell se narovnala a udělala krok ke dveřím. Potom se otočila a
vrátila se k němu. Otřela mu slzu a potom rychle odkráčela
k počítači. Odepsala Jayovi cosi kousavého o ufonech a pak pročítala tu
tajemnou stránku, dokud neusnula.
Druhý den
se Mischell probudila s obtisknutým mezerníkem na čele. Včera
večer našla Lokiho složku. Původní hlášení bylo skoro celé
přeškrtané a přepsané. U kolonky rodina byl přeškrtnutý Odin a připsaný Ferinir
a Slepinir. Thor měl otazník a Frigga měla nad F nakreslenou korunku. Původní
nadpis zněl takhle -Loki. Asgarďan. Nepřítel- Ale za Asgarďana bylo napsané
lomítko a Jotun a za nepřítelem bylo připsáno -Z donucení- Mischell si vduchu rekapitulovala,
co všechno včera zjistila. Bylo toho hodně. Ten, kdo psal ty stránky, se
očividně vyznal. Zatímco vařila polévku z kostky, opakovala si, co
zjistila o Thantosovi. Moc toho nebylo. V podstatě jenom to, že je smrtelně
nebezpečný, titán, má armádu a slouží mu nějaká Vipera. O té informace nebyly.
Z myšlenek
ji vytrhl Loki, který vyšel z pokoje.
„Kam si myslíš, že jdeš?“ zeptala se ho.
„Na záchod.“ Odpověděl a zalezl do koupelny. Po chvíli se
vrátil a usadil se do křesla.
„A co si myslíš, že děláš teď? Padej zpátky do postele.“
„A proč?“
„Protože seš zatraceně nemocnej?“
„Můžu stejně dobře být nemocný tady jako vedle
v pokoji.“
„Jo? Tak proč ses rozhodl být tady?“ zeptala se víc
naštvaně, než původně chtěla, protože se jí potopila vařečka. Zanadávala, když
si připálila prst, jak po ní chňapnula.
„Možná za to může tvoje okouzlující přítomnost.“ Na odpověď
se zašklebila, což přitom jak měla spálený prst v puse, vypadalo hodně
vtipně, a hodila po něm pomeranč.
„Hezky papej, potřebuješ vitamíny.“ Doporučila mu šišlavě a
vidličkou se pokoušela vylovit vařečku. Nakonec se jí to podařilo a vařečka
letěla do dřezu.
„Horký. Zatraceně horký. Pálíí.“ Skučela a třepala rukou,
předtím než ji strčila pod proud studené vody. Loki se smál, za což ho probodla
vražedným pohledem.
„Ty už seš nějak podezřele zdravej hele.“ Zamračila se na
něj.
„Asgarďané se léčí rychleji než smrtelníci.“
„A to ty jsi? Asgarďan?“ zeptala se ho.
„Myslím, že ta polévka by se měla míchat.“ Odpověděl a začal
loupat pomeranč. Usmál se když Mischell vyjekla a rychle začala hledat nějakou
vařečku.
„Co bude k jídlu?“ zeptal se po chvíli.
„Ta polívka? Třeba?“
„A co dál?“
„Co dál?“
„Nějaké další jídlo?“
„Tobě nestačí polívka?“
„Polévka není pořádné jídlo.“
„Ach bože.“
„Ano?“
„Ne ty.“
„Tak kdo?“
„Nikdo.“
„Ale volala si nějakého boha a tady jsem jenom já.“
„Ty se nepočítáš.“
„Ale počítám.“ Řekl a hodil po ní slupku od pomeranče.
„Hej. Chceš mít pomerančovou polívku?“ snažila se letící
střelu odrazit vařečkou.
„Možná.“ Uchechtl se, když slupka se žbluňknutím přistála
v kastrolu.
„No super. Já už na to kašlu. Bude pomerančová polívka.“
„A pak co?“
„Pak se uvidí.“
„Co se uvidí.“
„Nechej se překvapit.“
„Nemám rád překvapení.“ Pronesl kysele Loki. Když před něj
postavila talíř, ve kterém plaval zbytek pomeranče, zatvářil se tak, že
Mischell vyprskla smíchy.
„Pozor, je to horké.“ Informovala ho.
„Vím.“
„Já jenom pro jistotu.“
„Nejsem blázen.“
„To je diskutabilní.“
„Chceš se hádat?“
„Chci se najíst.“
„Já taky.“
„Co ti brání.“
„Pomeranč.“
„Jakej?“
„Ten co ho mám v polévce.“
„Můžeš si za to sám.“
„Já?“
„Jo. Ty. Nemáš ho po mě
házet.“
„Proč ne?“
„Protože kdybys ho po mě
nehodil, nebyl by v tvojí polévce.“
„Ale proč je v mojí a ne
v tvojí porci?“
„Ty jsi házel.“
„No a?“
„Nezačínej zase
s tvrzením, že jsi bůh.“
„Jenže já jsem.“ Šklebil se
Loki. Mischell se zvedla a přesedla si na křeslo. Podíval se za ní a pak
pokrčil rameny a začal jíst.
„Magor.“ Zahuhlala potichu
Mischell.
„Já tě slyším“ uchechtl se
Žádné komentáře:
Okomentovat