Věnováno Else ;)
„Loki? Loki!“ třásla s ním, ale nepomáhalo to.
„Zatraceně. Nebuď mrtvej, nesmíš bejt mrtvej. Prosím nebuď mrtvej.“ Opakovala
pořád dokola. Ulevilo se jí, když zjistila, že dýchá. Zatáhla ho do bytu a
zamkla dveře, jako by to mohlo nějak zabránit tomu něčemu, aby se dostalo
dovnitř. Nějak se jí povedlo ho vytáhnout na pohovku. Přikryla ho a sedla si
vedle něj. Vzala mokrý hadřík a začala mu otírat krev z ruky. Celkem se
vyděsila, když zjistila, že to jsou ve skutečnosti řezné rány. Jak odstraňovala
vrstvy krve, postupně se dostala až nahoru k rameni. Celá paže byla
pokryta vyřezanými spirálami a čárami. Nahoře na klíční kosti bylo vyryté jedno
slovo. „Lhář“ přečetla bezhlasně.
Trvalo
přibližně hodinu, než se Loki probudil. Opatrně pootevřel oči jako by se bál
zjistit kde je. Prozkoumával okolí a čekal…co vlastně…bolest?
„Loki?“ Mischell odložila knihu a zvedla se z křesla.
„Šípková Růženka se probudila?“
„Co kdo?“
„Ale nic. Jak je?“
„Proč se ptáš?“
„Hádej.“
„Nevím.“
„Super. Takže jak je?“
„Bolí mě ruka“
„Jop. To jsem čekala. Chceš aspirin?“
„Co to je?“
„Něco proti bolesti. Akorát to spíš funguje, když tě bolí
hlava. Na pořezanou ruku jsem to ještě neměla možnost vyzkoušet.“
„Na mě se nic zkoušet nebude.“
„Jak chceš…mimochodem co se ti stalo s rukou?“
„Proč tě to zajímá.“
„Tak zatraceně. Protože třeba vypadáš, jako kdyby ses
šťoural v zapnuté skartovačce a VIDĚLA JSEM, jak ti něco ryje do ruky
geometrii a přitom tam nikdo nebyl.“
„Buď v klidu, tobě se nic nestane.“ Zakňučel, jak si sedal.
„Vůbec jsi nepochopil pointu. Hej. Co si myslíš, že děláš?“
„Sedám si.“
„A proč sakra?“
„A proč ne? Au“ chytil se za hlavu.
„Protože máš nejspíš horečku ty pako. Jestli se ti na gauči
nelíbí tak ještě můžeš okupovat postel. Mě je upřímně jedno, kde budu spát. Ale
jenom za téhle situace.“
„Nic mi není, nepotřebuju ležet.“ Pokusil se postavit, ale
zavrávoral, a kdyby ho nechytila tak by spadnul. Mischell zafuněla a protočila
oči.
„Jestli to přežiješ tak tě zabiju.“ Zavrčela a nasměrovala
ho do ložnice.
„Takže konečným výsledkem pro mě je za všech okolností smrt?“
„Debile.“
„Smrtelnice.“
„Tuplovanej debile.“
„Dělal jsem si legraci.“
„Vím. Já taky. Jenom neumírej, dobře?“
„Proč ne.“
„Chceš ten aspirin, nebo hraješ tvrďáka, kterýho nic
nebolí?“ změnila Mischell téma.
„Na nic si nehraju.“ Řekl, a když dosedl na postel,
zakňučel.
„Takže aspirin.“ Odpověděla a usmála se. „Zůstaň.“ Řekla
naoko přísně a odešla. Na postel vyskočila Eowyn a přitulila se k němu. Začal
ji nepřítomně škrabat za ušima.
„Spolknout, zapít, neodmlouvat.“ Vrátila se po chvíli
Mischell.
„A co když ne?“
„Řekla jsem neodmlouvat“ řekla a podala mu sklenici vody a
tabletku.
„Za jak dlouho to začne účinkovat?“ zeptal se, když dopil.
„Brzo.“
„Takže už brzo budu vpohodě?“
„Netvrdil jsi mi donedávna, že ti nic není?“
„Tvrdil.“
„Lhal jsi?“
„Ne“
„Celkem si odporuješ, víš to?“
„Neodporuju. Já jsem nelhal. Jenom jsem, možná, neříkal
pravdu.“
„A to je rozdíl“ uchechtla se ironicky Mischell.
„Ne snad?“
„No jojo no. Nebudu se s tebou hádat.“
„Kdo se hádá?“
„Ty se hádáš.“
„Ne. Já jenom vysvětluju, proč mám pravdu.“ Ohradil se a
Mischell se rozesmála.
„To je dobrý, to asi začnu používat. Ale stejně se hádáš.“
„Já se nehádám, to ty se hádáš.“
„Já?“ přerušilo je hvízdání konvice. „To jenom voda hlásí,
že už je horká dost aby se z ní udělal čaj.“ Vysvětlila Lokimu, který se
lekl. „Jakej chceš? Černej, ovocnej nebo mátovej?
„Mátový prosím.“
„Ok. Vydrž.“ Řekla a zase odešla. Loki opatrně začal zkoumat
obvaz. Táhl se přes celou ruku a kolem krku, takže zakrýval všechny rány. I to
označení.
„Mám vzít žužu nebo chipsy?“ Ozvalo se z kuchyně.
„Co to je?“ Odpověděl a rychle vracel látku na místo.
„Takže chipsy.“ Ozvala se odpověď se smíchem. Za chvíli
Mischell přišla a sedla si na postel vedle Lokiho. „měl bys ležet, víš o tom?“
„Proč? A co jsou chipsy?“
„Protože máš horečku. Nebo tak něco. Prostě seš nemocnej. A
chipsy jsou slaný a dobrý.“
„Nic mi není.“
„To vykládej někomu jinému. Co tě tak podrápalo?“
„Proč tě to zajímá?“
„Chcu vědět, co mám praštit, až to potkám.“
„Spíš utíkej.“
„Takže co to je?“
„Nic.“
„Super. Aby nic rylo do kůže, to jsem ještě nezažila.“
„Mischell. Neřeš to.“
„Proč?“
„A proč jo?“
Žádné komentáře:
Okomentovat