kapitolka 3 je tu.
Vytvořila jsem hlasování, takže můžete tipovat, kdo vraždí. Pamatujte, že nemusí vraždit přímo, může to být i na objednávku. Kdo by si nechtěl vyzkoušet být jako Sherlock
Sluncem rozpálený asfalt chladl ve večerním vzduchu a auto
tiše vrnělo. Rád se tudy večer vracel. Prázdná silnice vybízela
k rychlejšímu tempu a věděl, že se blíží k rovnému úseku a tak přidal
plyn. Otevřeným okýnkem do auta vál studený vánek a celý svět jako by v tu
chvíli patřil jemu. Vyjel na kopeček a on uviděl u krajnice stopaře. Tedy
stopařku. Zvědavost převládla a on vedle ní přibrzdil.
„Kam jdete takhle pozdě v noci?“
„Chcíplo mi auto, šla jsem pro benzín“
„A kde? Pojďte, já vás tam hodím“ vděčně se usmála a
nastoupila
„Jste zlatej, první odbočka do lesa, je tam hodně bláta, asi
nejezděte moc daleko, ať nezapadnete“
„A co jste vlastně dělala večer v lese?“
„Včera v noci byly plejády, poodjela jsem od města,
abych minimalizovala světelné znečištění“
„Plejády?“ nechápal
„Noc padajících hvězd. Vlastně to jsou jen kamínky hořící
v atmosféře, ale vypadá to hezky.“
„Takže vy jste astronom?“
„Ale kdeže, jen amatér, co rád fušuje ostatním do řemesla.“
„Každý máme nějaké koníčky. Já dřív hrál fotbal“
„Ten jsem nikdy nepochopila.“ Kola se naprázdno protočila na
bahně
„Zatraceně…“
„Možná byste měl zastavit tady, ať nezapadnete“
„Ne, to je v pohodě, to se projede“ motor se chvíli trápil a
vůz popojel o kousek dál, kde začala zadní kola hrabat naprázdno.
„doprdelepráce“ řidič vystoupil a obešel vůz kolem dokola. Stopařka vystoupila
taky.
„Zaběhnu k Herbymu pro něco, čím by to šlo podložit“
„Herby?“
„Moje autíčko“
Řidič zakroutil hlavou „Ženský“
Za chvíli se stopařka vrátila a podala mu kus nějakého
prkna. Vyhýbala se blátu, takže se řidič sám snažil napasovat dřevo pod kolo.
„Nechcete se napít? Vzala jsem kolu. Aspoň něco za ty
trable“ řidič pokývl a natáhl se pro lahev. Když dopil, dál se snažil vyprostit
auto. Postupem času ale zpomalil a začaly mu klesat víčka.
„Na chvíli si musím sednout, motá se mi hlava“ zahučel, když
si to uvědomil. Stopařka mlčela. Vyhrabal se z bláta a sedl si, opíraje se
zády o strom. Nevolnost ale nepřecházela, spíše naopak. Během chvíle ztratil
vědomí. Stopařka k němu přistoupila a vyhrnula mu rukávy. Nasadila si rukavice
a z kapsy vytáhla zavírací nožík. Přiložila jeho ostří ke kůži a řízla.
Přes prsty se jí přelila horká krev. Zanechala za sebou dlouhý řez po vnitřní
straně ruky. Pohledem zhodnotila své dílo a spokojena vložila nůž do řidičovy
druhé ruky. Pak odešla do houstnoucího šera.
Když Annie došla do kumbálu, Gábina nebyla k nalezení.
Vzhledem k blížícímu se obědu to bylo přinejmenším zvláštní. Dash taky někam zmizela. Šéf pořád nikde.
Pusto, prázdno. A tak si sedla před Gábinčinu veleslavnou tabuli k případu
a pročítala složky. Čas oběda pomalu míjel a tenké složky poskytovaly pramálo
informací.
„Nemáš něco k jídlu?“ objevila se Dash, a za ní v těsném
závěsu vytáhlý kluk s brejličkama v bílém plášti.
„Kde celej den lítáš?“ Annie se zvedla z židličky před
tabulí a začala se přehrabovat ve své tašce
„Zaučuju... Míra, Annie.“
„Ahoj“ po oficiálním představení a předání rohlíku se
salámem ti dva zase odešli.
„Tak a mám toho dost, kde je u všech čertů ta Gábina?“ Annie
vytáhla mobil a naťukala rychlou textovku. Odpovědi se ovšem nedočkala. Chvíli
čekala. Pořád nic. Zamířila chodbičkou k laborce, ale už od schodů slyšela
hlasitý rozhovor. Ze spršky vědeckých termínů pochopila přibližně tolik, aby jí
bylo jasné, že do toho se míchat nechce. Otočila se a šla nahoru. Prošla kolem
šéfovy kanceláře, která pořád zela prázdnotou. Její kroky neomylně mířily do kuchyňky,
odkud ji volala čajová konvice. Dala vařit vodu a pohledem bloudila po
jednotlivých stolech. Když tu, světe div se, do dveří vešel šéf. Byl pobledlý a
zdálo se, že jeho mohutná postava zabírala o trochu méně prostoru, než obvykle.
Annie přilila do konvice víc vody a nachystala hrnek na kávu. Konec konců
fungovala částečně i jako sekretářka. Vytiskni, podej, uvař, utři prach.
Součásti dohody o praxi. Než voda stihla začít vřít, do dveří vpálila Gábina.
Na pohorkách měla vrstvu bláta a štěrku, pod paží nesla slohu očividně plnou
papírů a přes záda měla přehozený popruh, na kterém visel zabalený spacák. Přinejmenším
zajímavý pohled. Rázovala si to přímo do šéfovny a trousila za sebou uschlé
bláto. Bez zaklepání vtrhla dovnitř a už ode dveří na něj chrlila otázky. Kde
byl, proč tají, že jeho rodina umřela při dopravní nehodě, proč se snaží
případy rychle uzavřít, koho kryje…nebralo to konce. Annie se chytla za hlavu.
Po Gábinčině pondělním výlevu poslala šéfovi jejím jménem jakési -luxusní-
kafe. Tentokrát to bude chtít spíš dobrou whisky. Nebo rovnou dvě. A pořádný
proslov pro Gábi.
„VYPADNI“ řev z kanceláře, který konstantně nabíral na
síle, se přesunul před kancelář. Šéf držel Gábině otevřené dveře a máváním druhou
rukou ji vyháněl ven, zatímco Gábina, ověšená spacákem, slohou a jakýmsi batůžkem
stála a s bojovně vystrčenou bradou se hádala dál. Nakonec si vzdorně
dupla a na koberečku tak zanechala hromádku nadroleného bláta a jak vichřice
odletěla do kumbálu. Annie chvilku počkala a pak se i s kávou opatrně
přibližovala k místu střetu. Šéf seděl za stolem a…zíral do prázdna.
Hrníček postavila na stůl, v duchu si poznamenala, že se tu musí vysát, a
klidila se z dohledu. A teď zjistit proč má Gábi spacák.
„To se ti teda povedlo…“ sarkasticky oznámila svůj příchod
do kumbálu a zašklebila se na Gábinu…rozkládající spacák na zem? „K čemu to?“
„Zůstávám přes noc, už je to domluvené se Šimonem, kde je
Dash?“
„A ví o tom Šimon?“ ze zvědavosti začala prolistovávat štos
papírů odložený na stole
„Ví, kde je Dash?“
„Copak, hodláš mi ji přebrat? Co to sakra…? Ty to
vyšetřování bereš vážně, že?“ ze štosu vypadlo pár vytištěných fotek
„Beru, kde si myslíš, že jsem dneska byla?“ Odpověděla Gábi
lehce nabroušeně
„Nemám tušení, co já vím, mohla jsi být plavat, na pizze,
zaspat, vraždit…“
„Blbá sranda. Tak kde je sakra Dash?“
„V laborce, ale nechodila bych tam, zaučuje Míru a hádají se
o nějakých kyselinách“ Než to dořekla, po Gábi jako by se zem slehla.
Povzdechla si a dál listovala složkou. „Ranní chodec není k nalezení,
Kučera typický průměrný člověk, žádné důvody k vraždě, natož sebevraždě.
Kristýna jednou propadla, pije, bere drogy, její přátelé na tom jsou podobně.
Rodiče rozvedení, žije s matkou. Před oběšením zdrogovaná anestetikem.
Vraždy pořád nic nespojuje. Šéfova rodina zemřela při autohavárii. Na vině jsou
mladiství v druhém autě, které způsobilo kolizi. Hodně si chrání soukromí.“
Následovalo několik poznámek očividně z rozhovorů s kamarády a
rodinou. Nic zajímavého. Několik málo fotek sesutého svahu u lomu a staré
zvonice. S povzdechem celou tu neuspořádanou kupu papírů odložila zpět na
stůl. To vypadalo na dlouhou noc. Zašklebila se na spacák u stěny a jala se následovat
Gábi.
Laborka vypadala ještě více zmateně, než normálně. Skříňky,
ve kterých byly donedávna naskládány různě popsané flaštičky, zely prázdnotou a
ony nádobky byly odložené na pultíku. Míra je postupně skládal zpět do skříněk,
zatímco Gábi a Dash byly bokem zabrány do tichého rozhovoru. Chvíli stála a
čekala, jestli si jí všimnou. Nevšimly.
„Jarní úklid?“ dotázala se
„Tady pánovi se nelíbil systém ukládání chemikálií tak to
předělává.“
„V tom nebyl systém“
„Neřešte teď chemii, někde tam venku je vrah“ Gábi
netrpělivě poklepávala nohou
„Třeba je tu teď s námi“ Annie nasadila dramatický
hlas, kterým se vyprávějí duchařské příběhy
Všichni v místnosti po ní střelili pohledem. Omluvně
zvedla ruce. „Sakra lidi, trocha humoru ne?“
„NE!“ dostalo se jí jednohlasné odpovědi
„Suchaři. Tak co máme?“
„Takže se do toho zapojuješ?“
„No shit Sherlock, zaprvé tu pracuju a za druhé co bych to
byla za kámošku.“
„Poslední dva dny ses na to moc netvářila…“
„Miláčku, poslední dva dny jsem se tvářila maximálně tak na
zimní spánek…“ zamračila se na Gábi.
„Výborně, četla jsi složku?“
„Zhruba? Ještě než se zeptáš, ne, nehodlám tu přespávat,
internet tu stojí za nic.“
„Tobě jde o internet? Teď?“
„Vždycky, pokud sis nevšimla. Doma zapnu seriál nebo hudbu a…“
„A hovno uděláš“
„To možná taky, pointou ovšem je, že tady se nesmí pouštět
ani hlasitá hudba. A na to ti sere Bílej Tesák“
„Tak buď aspoň online…“
„Budu.“ Doprostřed debaty Gábi zazvonil mobil.
„Karel. Píše, že šéf jde zase dřív domů. Vypadá, že spěchá“
„Pro tebe špehuje i Karel?“
„Jak taky?“
„Vidíš, takhle vypadají srovnané poličky“ do hovoru se
vmísil Míra.
„No ty jsi ale šikulka“ odpověděla mu Dash a šla se podívat,
jak moc chaotické to je teď
„U čeho jsme skončily?“
„Že máš paměť akvarijní rybičky Gábi…“
„Annie…“
„U toho že jdu domů, protože padla a budu co nejvíc online“
„Hodná“
„Si mě s někým pleteš“ rychlým krokem opustila místnost
a posléze i stanici.
Žádné komentáře:
Okomentovat