Les

Ahojte
dnešní povídka bude taková...lehce bezpředmětná. Někdo by to teoreticky nazval popisem.

Ležím na zádech. Na mé pravé straně leží na zemi petrolejka. Svítí a plamínek občas poskočí. Nade mnou je zelená plachta natažená přes jednoduchou ačkovou konstrukci z čerstvých větví. Slyším, jak na plachtu dopadají kapky. Prší. Do nosu mě udeří vůně jehličí, ze kterého je mé lůžko. Znovu se podívám doprava, kde je ještě jedno stejné. I když cestujeme na lehko, je na něm poházeno několik věcí. O tvář se mi otře měkká látka zeleného pláště, kterým jsem přikryta. Cítím i vůni ohně a zvenku zaslechnu zapraskání dřeva, které se zlomilo v plamenech. Cítím také mokrou zem a mech. Sluch zaměstnává kapání vody, která sklouzává po větvích starých a vysokých stromů. Je chladno, jak už to ráno v lese bývá, a tak se zabalím do pláště. Trochu hřeje a příjemně voní po majiteli.