*

Ahojte.
Žiju, sice moc nepíšu, ale to se poddá. Vyhrála jsem jedny závody, začala jsem skákat, svět je fajn.
Co jsem dneska vytvořila to nevím ale celkem se mi to líbí.

Tupě zírám do texťáku

spílám si „ty perverzáku“

Nedám do kupy souvislou myšlenku

nudím se a chci být někde venku

pomalu prohrávám, oči mi temní

v sobě se ztrácím, jen občas zjemní

Nechtěla jsem být stvůra, jenže někdo být musí

občas se děsím, jak málo se mi to hnusí

lidé berou, tak vezmeme si něco zpátky

kdo zastaví mě, překazí mé hrátky

Kdo mě doopravdy zná, snad možná jen ty

svět mě nevnímá a špatně vykládá mé věty

už nejsem ta dívka, co chtěla jen někam patřit

být jako anděl, dokonalá a lepší zítřky spatřit

andělé padají, i já jsem padla

líbí se mi, kdo na mě hledí ze zrcadla

Možná mi je souzen krutý osud

je mi to jedno, zmetku padej odsud

dělám co chci a co se mi líbí

jsem lhář, který ale dodrží, co slíbí

nevím co chci, tak chci jenom tebe

stejně tam nepatřím tak nechte si nebe

Nikoho tam stejně neznám

a přátel mám už dost.

Ach má hvězdná princezna

jakou má nade mnou moc.

Jsem královna a teď tady vládnu

sleduju vločky, jak tancují v chladnu

tak pojď se mnou, k nohám ti složím svět

pojď do dálek, ke hvězdám, půjdeme hned

jsem snílek a věřím na zázraky

rozhlédni se a uvidíš je taky

Do bláznů mi spílej, řekni že ses zklamala

že nejsem co chtěla jsi ze mě mít…

to jsem to zase posrala

co? Zasloužím si někde hnít?

Ne. Prosím, nechte mě snít

Jsme všichni blázni, sedící na kameni

pijeme zkvašené ovoce, kouříme suché listí

svátosti čekající na znesvěcení

můžeme dělat co chceme, však kdo to zjistí?