Starověk

Ahojte
Dnes jsem konečně dodělala anotaci (pro ty co neví co to je, nebojte, taky jsem původně myslela, že to je nějaké sprosté slovo), což je něco jako shrnutí informací z prezentace (kterou už mám naštěstí za sebou).
Pokud hádáte, že vás dneska čeká právě toto, máte pravdu. Rozhodla jsem se vám sem zakomponovat i trochu informací. Ať konečně nejsem jediná, která při sledování 'historických' filmů nadává, co dělají špatně, nebo informuje všechny kolem jak se co jmenuje. Pokud by jste chtěli víc takových informací, napiště co by vás zajímalo a já vám ráda zpracuju co vím do nějakého smysluplného slohového útvaru (klidně si i něco pozišťuju)
BTW: ano, vím, měl vyjít výtah do podzemí 2 a spousta dalších věcí. Omlouvám se. V prlběhu týdne vám sem hodím (možná) informačku, takže se dozvíte co a jak, pokud tomu tak nebude, tak vězte, že moje časové vytížení se začíná podobat...popravdě ani nevím čemu, a to že jsem svoji prokrastinaci zdokonalila tak, že případnou soutěž bych NEvyhrála, protože bych tam ani nedošla...ehm...joo...taky pozitivní. Tak šup šup, příspěvek vložit, nejlépe teď :D

Válečníci starověku

Starověk byl dobou neustálých bitev. Obrovské masy vojsk se formovaly do nejrůznějších formací a za použití různých strategií vítězily. Dnes vám představím několik bitevních útvarů, které se podepsaly do běhu dějin.

Nejprve vojska bojovala ve velkých masách bez zřetelnějšího rozdělení. Nejznámějším příkladem tohoto způsobu boje je tzv. falanga, kterou proslavili Sparťané. Vojáci v této formaci byli seskupení do těsné linie, kdy každý bojovník chránil ty vedle sebe. Právě z tohoto důvodu byla ztráta štítu hanbou větší, než ztráta jakéhokoliv jiné části zbroje. V této formaci vojáci bojovali kopím, které fungovalo stejně dobře jako zbraň na dlouhou vzdálenost, jako zbraň vrhací a mečem, který byl z praktických důvodů kratší, než klasický meč té doby.

Římané svá vojska rozdělili do Legií. Ty potom dále na Kohorty a Centurie kdy jedna legie čítala deset Kohort, Jedna kohorta obsahovala šest centurií a v jedné centurii bylo osmdesát vojáků. Služba v armádě byla pro Římany povinná a trvala dvacet pět let. Armáda ale fungovala na dvouletém propouštěcím cyklu, tudíž se mohlo dost dobře stát, že někdo sloužil o rok déle. Plat měli římští vojáci tři sta denárů na rok, což byl tehdy lehký nadprůměr.

Římané také vymysleli velmi efektivní formaci, které se říká Želva. Vojáci seskupení do obdélníku držely štíty nad sebou i do všech stran, čímž byli téměř dokonale kryti proti jakémukoliv útoku.              Mohli tak procházet pod palbou nepřátelských lučištníků a naprostá většina šípů se zabodala do štítů. Na podobném principu byla založena i Štítová hradba, kterou používali Vikingové. Ti své kulaté štíty navrstvili přes sebe a řada takto stojících Vikingů se dala porazit jen stěží.

Dalším prvkem, který změnil podobu bitev, byly válečné vozy.  Pocházely z Egypta, kde dvoukolý vůz umožňoval lehkou ovladatelnost a vezl dva lučištníky, a Mezopotámie, kde čtyřkolé vozy vezly bojovníky s oštěpy. Válečné vozy vznikly z toho důvodu, že domestikovaní koně zpočátku nebyli dost silní, aby uvezli jezdce, ale dokázali táhnout vůz. Válečné vozy postupem času procházely různými úpravami, jako například připevnění ostří k ose kol, takže projíždějící vůz sekal na obou stranách.

 Ale bitvy nevyhrávaly pouze masy nebo konstrukce. Ve starověkém Japonsku existoval řád válečníků, který masovými bitvami přímo opovrhoval. Mluvíme samozřejmě o samurajích. Celý jejich život byl řízen kodexem, který je vedl ke cti a odvaze. Samurajové dokonce chodili do bitev s vlaječkami připevněnými na zádech, aby bylo poznat, který dosáhl té cti, že první překonal hradby nebo zabil nepřítele. I při vysokých počtech totiž válečníci bojovali ‚jeden na jednoho‘. Přesným opakem Samuraje je Ninja. Jiným názvem Šinobi. Tato skrytá kasta, na které stály základy říše, byla všemi opovrhována jako ti méně cenní. Mohlo to být zapříčiněno tím, že pocházeli z nižší společenské vrstvy a Samurajové byli šlechtici, nebo tím, že upřednostňovali efektivitu před ctí. Pro Ninju představoval nůž do zad v temné uličce přijatelnou cestu, zatímco pro Samuraje to bylo něco nemyslitelného.

Starověk byl bezpochyby tvrdá doba, ale nelze popřít, že měla i své přitažlivé stránky. Přeci jen se lépe ubráníte meči než kulce ostřelovače nebo bombě. V dnešní době, kdy stačí ‚zmáčknout červené tlačítko‘ jsou oběti pouze čísla, ale tehdy musel každý, kdo zabil pohlédnout své oběti do tváře. Kdyby to přetrvalo do dnešní doby, mnoho vůdců, generálů a diktátorů by nedělalo nic jiného, než prohlíželo fotografie.