Tenhle příběh obsahuje názvy chemických prvků. Všichni, kteří jsou 'alergičtí' na školu by tomuto varování měli věnovat pozornost. ;)
Nad bažinou se smrákalo a k obloze vyletěly první rachejtle. Bahník, mladý bludička ze samoty, se zanedlouho chtěl pokusit dostat na univerzitu. To znamená, že musí vyrobit několik opravdu skvělých ohňostrojů. A tak bahník každý den běhal po bažinách a sbíral minerály, ze kterých potom odpoledne vyrobil rakety a večer je odpaloval. Naštěstí nežil ve městě a tak mohl zkoušet kdekoliv a kdykoliv. A tak po večerech plnily oblohu barvy, tvary, jednou dokonce Bahník vytvořil pohyblivou siluetu vousatého draka.
Když rachejtle došly, vzal bahník svůj notýsek, kam si zapisoval výsledky, a šel spát. Druhý den ráno, hned jak vyšlo slunce, vyrazil do bažin s taškou na zádech a drapátkem u pasu. Drapátko je takový zvláštní nástroj. Má krátkou rukojeť a z ní trčí polodlouhé ostří, které je malinko prohnuté jako lopata. Na druhém konci je zahnutý výčnělek, který se dá zabořit do hlíny, nebo zaháknout o kámen, když někam padáte. Hned za ní rukojeť končí ploškou z hrozně tvrdého něčeho, která se dá využít jako kladivo.
A tak Bahník šel a šel. Šel na severozápad, kde jsou rostoucí pole. Místa, kde zlom vytvořil průduchy z hlubin země, kde jsou kameny ještě živé, rostou a chovají se obecně jako rostliny. Při cestě k povrchu chladnou a většinou umírají. Ne tak v průduších. Tam proniká teplo ze slunce v dostatečné míře, aby minerály přežily. A tak si Bahník mohl nasekat rostlinky síry, pár stonků tohohle a několik květů tamtoho. Potom našel pod vrbou malou rostlinku safírů. Vyrýpnul ji a snažil se neponičit kořínky. Měl doma květinku hvězdného třpytu a už dlouho plánoval, že ji nakříží s nějakým diamantem. Ještě potřeboval plyn z gejzíru do rachejtlí a tak nastavil nádržku a posadil se na vrbu. Byl přibližně nad zlomem a tak viděl daleko na východ. Z mraků se tam vynořil obrys draka a snesl se tam, kde podle pověstí leží Dracana.
Pak gejzír vybuchl a pokropil okolí bahnitou tekutinou. Bahník, který pozorně pozoroval okolí, si všimnul ryby, která se nechtěně proletěla skoro až k němu.
„Ahoj večeře“ přivítal ji a pak jí drapátkem usekl hlavu. Zvířata z rostoucích polí byly zvláštní. Působením různých minerálů se Bahníkově rybě šupiny leskly zlatým leskem, z očí poblikávaly měděné plíšky a kostičky měla prokvetlé mědí. Vhodil ji na vršek kabely, nádržku zasunul do boční kapsy a vydal se k domovu. Tam se zavřel v pokoji a zatáhl závěsy. Hvězdný třpyt stále svítil. Opět pustil světlo dovnitř a začal vyskládávat kabelu. Nejprve opatrně zasadil safír do malé vrstvy říčního písku. Potom vzal stonky rákosů, které si včera nachystal a začal připravovat ohňostroje. Dnes neopaloval. Zítra se chtěl vydat do Bludičkova.
Jakmile dodělal ohňostroje, zakapal safír zkaramelizovaným třpytem. Potom dal do kamínek trochu stříbroželezné směsi a když začala vařit, vhodil do ní několik lístečků zlata. Přelil tekutinu do kotlíku a odbrzdil míchací mechanismus. Díky tomu zůstane směs v kapalném stavu. Pak šel za otcem hrát šachy. Když se vrátil do pokoje, hmota už byla vychladlá a míchat nepotřebovala. Trochu ji ohřál a pak jí pokapal třpyt. Když usínal, rostlina tvořila na stropě krásné odlesky.
Druhý den ráno si Bahník začal balit tašku. Dospod dal míchací kotlík a na něj navrstvil většinu svých minerálů v nahřívaných krabičkách a lahviček s roztoky. Po stranách zastrkal rachejtle. Když se nasnídal, zalil ještě jednou rostlinky a zašrouboval na ně víčka. Vzniklé nádobky zabalil do náhradního oblečení a připnul na vršek. Od otce dostal živé šachy, velikou vzácnost, které zabalil do pršipláště a uložil k rostlinkám. Pak už ho čekala jen dlouhá cesta, na jejímž konci uviděl v zapadajícím slunci třpytit se zahrady Bludičkova. Bahník vešel do univerzity, a když dostal přidělený pokoj a šel do něj, nemohl neobdivovat slavné kamenné zahrady.
Pokoj byl značně strohý. Kamenné stěny, palanda, pár skříněk a u okna stolek a pár židlí. Na parapetu stálo pár květináčů, ve kterých rostla síra, uhlí a pár výhonků křemíku, vypadajících trochu jako kopr. Na spodním patře palandy ležel batoh a u stolku seděl další bludička. Měl slámově žluté vlasy, hnědé oblečení a kůži barvy jílu.
„Ahoj, já jsem Křemen, od Jíloviště.“ Pozdravil bludička a postavil se.
„Bahník, skoro od kvetoucích luk.“ Odpověděl a odložil batoh. Když vytahoval nádoby s hvězdným třpytem a safírem, zíral na něj křemen s otevřenou pusou. Bahník si ho nevšímal a pokračoval ve vybalování. Vyskládal obsah svého batohu do skříně. Ohňostroje překontroloval a položil na horní poličku, do ostatních naskládal krabičky, lahvičky a nádržky s minerály roztoky a plyny. Kotlík postavil do rohu a prázdný batoh pověsil za pršiplášť do skříně.
„Nevíš, kdy dostaneme povlečení a uniformy?“ zeptal se Bahník. Křemen si zatím lehl na postel a pohazoval si se svým slamákem, protáhnutým nahoře do špičky.
„Máš ho na posteli. Ty asi nemáš Chalkotrichid?“ Odpověděl mu a dál si pohazoval.
„Chalko-co? Ne nemám, co to je?“ Zeptal se Bahník. Křemena to očividně šokovalo. Slamák mu spadl na obličej, ale on ho jen odsunul a přešel k oknu. Odsunul jeden svůj květináč a vytáhl odtam krabičku. Přehazoval si ji z ruky do ruky, pak se mu povedlo vypnout ohřívání a odklopil víčko. Uvnitř bylo několik bílých kuliček. Když Křemen jednu rozlomil, vykoukla zevnitř červená dužina. Snědl jednu polovinu a nabízeje tu druhou Bahníkovi, uklidil krabičku opět na okno. Bahník půlkuličku vzal a opatrně si ukousl. Chutnala báječně. Jako jahody polité jogurtem, posypané cukrem a zamražené. Byly tak studené, že bahníkovi šla pára od úst.
„Chalkotrichid. Ten teplotní paradox je boží, že?“ Podařilo se vyslovit Křemenovi, který měl taky mlžný dech.
Když se setmělo, začala soutěž o stipendium. Bahník, se svými světlicemi v podobě létajících draků, bez problémů vyhrál a teď ho čeká 5 let studia na univerzitě. Křemena přijali také a tak spolu oslavili začátek studia dalším chalkotrichidem. Život pro ně nemohl v tu chvíli být lepší.
Díky, že jste dočetli až sem.
Lumona FoX
Žádné komentáře:
Okomentovat