Nejlepší na tom je že ani nevím proč jsem na tom zase takhle.
Bojovat s gravitací, to se prostě nevyplácí
Snažím se a šplhám vzhůru
Ale ona mě vždycky vrací
Do tmy a do zapomnění, dolů
Tak tedy dveře zavírám
Zatahuju rolety
Znova sama umírám
Teď, tady, i na věky
Zatáhnu i žaluzie
Vyšleme do světa lež
Že mé srdce ještě žije
Nic mi není, no tak, běž
I když pořád nějak dýchám
Dělá se to pořád hůř
A pak je tu moje pýcha
Nic mi není, no tak, huš
Odejdu teď sama do noci
Pláč můj, ten neuvidíš
Zoufalství a bezmoci
Možná že to stejně víš
Člověk se bojí mít rád
Bojí se štěstí
Když ví, že čeká ho jen pád
Že zas dostane pěstí
Nebojujte s gravitací
Stejně vždycky vyhraje
I když lítáte jak ptáci
Všechno půjde do háje
Žádné komentáře:
Okomentovat