asi ze mě bude poeta.
Ano, měla bych něco psát častěji, jinak se nikam nedostanu, ale co už. Kdy jsem naposledy udělala něco co jsem měla?
Plameny planou, do noci šlehají
oblaka dýmu jak mlha se kroutí
hoří, až ke hvězdám sahají
a opálené dřevo se hroutí.
Noc tiše doutná, ráno nepřichází
v očích štípe kouř, možná i víc
Víme, že nám něco schází.
Víme, že nezbylo nic.
Žár se propaluje pod kůži,
ale noc je studená.
Věnuj mi rudou růži,
jsem bez tebe ztracená.
V žáru ohně květy se ztrácí
Okvětní lístky padají do trávy
Po tmě a sama, tiše se kácí
Podivný způsob popravy
Hvězdy se skrývají, obloha svítá
Tragickou scénu svítání skýtá.
Popel, trosky a hořící zbytky
Kde hledat chceš ty hloupé kytky?
Z ohořelé země postava se zvedá
Zarudlé oči, ve vlasech dým z večera
Vrávorá, stojí, už dlouho klečela
Oheň jen doutná, ale porazit se nedá
Žádné komentáře:
Okomentovat