poslední díl detektivky. Je to takové jakési useknuté. Vím. Případné pokračování vám (ne)hrozí.
Vražedkyně se připravovala na další dílo. Zaměnit léky za
silnější bude snadné, už jen proto, že postarší ženě se zhoršoval zrak. Den
otevřených dveří poskytoval příležitost dostat se do kabinetu, kde ležela
nádobka s léky. V tom jí zazvonil mobil. Zaklela a rychle položila
dózičku, kterou přinesla. Původní léky zmizely v kapse a ona vyšla
z místnosti.
Gábina přecházela po stanici. Ve vazbě seděl ranní chodec,
bezdomovec, který žil v polorozpadlé budce v lese. Když do kumbálu
vešla Annie, místo pozdravu rovnou vypálila otázku.
„Kde jsi byla?“
„Pro jídlo“
„Máš hlídat, jestli nedojde šéf“
„Gábi dej mi svátek…“
„Dostala jsi esemesku?“
„Dostala“
„A?“
„Jsi si jistá, že ti ty papíry z té desky nevypadly?“
„Jsem. Někdo se mi hrabal ve složce!!“
„Gábi spala jsi v noci?“
„To s tím nesouvisí“
„Souvisí. Jsi paranoidní“
„Nejsem, někdo tu krade důkazy a vraždí a…“
„Někdo tu vraždí, to je pravda, ale ty papíry jsi vážně
mohla jenom někde zašantročit“
Začínající hádku zarazil zvonící telefon.
„CO?“ vyštěkla Gábi do sluchátka. Po krátké odpovědi práskla
s telefonem. „Další vražda. Jedem“ V podstatě vyběhla ze dveří.
„Mám rozpracované profily v archivu, dojedu pak“
„Hlavně něco dělej“ zavolala Gábi přes rameno, a zatímco
vyťukávala do mobilu, narazila do Šimona.
Rychle se sebrala a spěchala dál.
O dvě hodiny později Gábi seděla celá zdrcená před tabulí
s případem.
„Aspoň teď víme, co je spojuje.“ Annie seděla ve svém rožku
„Jo, základka. To nám toho řekne“ zavrčela Gábina rozespale
„Chceš kafe?“
„Ty už mě nenutíš spát?“
„Vidím, že to nemá cenu“
„Jo, kafe by bodlo, dík.“ Během chvíle se Annie vrátila.
Gábi kouřící hrneček vděčně přijala. Za chvíli začala poposedávat na židli a
nakonec zmizela na záchodech. Annie seděla v kumbálu a přemýšlela. Dash
byla v laborce a cosi analyzovala. Gábi nakonec uznala, že jí je hodně
špatně a za hlasitých nadávek na fastfoody zamířila domů. Pak Annie zazvonil
mobil.
Přijď do laborky,
našla jsem otisky
Ztěžka polkla a šla. Pomalu sešla schodky a zastavila přede
dveřmi. Chvějící se rukou otevřela dveře
„Našla jsi otisky?“ zeptala se zbytečně
„Našla“ odpověděla Dash pomalu
„Čí?“
„Tvoje“
Mlčení bylo tichým přiznáním
„Proč?“
„Co všechno víš“
„Zabila jsi ty čtyři lidi. Proč?“
„Měla jsem sestru. Dohnali ji k sebevraždě. Šikanou.
Nikdo s tím nic nedělal“
„Tak jsi je zabila?“
„Zabila“
„Má v tom prsty šéf?“
„Nemá“
„Tak kam pořád mizel?“
„Projímadlo v kávě to jistí“
Chvíli bylo ticho
„Tak jak to teď uděláme?“ zeptala se Annie potichu.
„Pořád ještě to jde uhrát na sebevraždy“
„Máš moje otisky“
„To je diskutabilní, vím to jenom já a ty.“ Další chvíle
ticha. „Pokud se nám podaří od toho dostat Gábi, neměl by být problém“
„Myslím, že Gábi teď bude mít nějakou dobu zdravotní volno“
„Jak to?“
„Taky pila kávu“ Annie se pousmála. „Ovšem co ten bezdomovec
ve vazbě?“
„Nejsou průkazné důkazy. Podá výpověď a může jít“
„Dobře“
„Hodláš v tom pokračovat?“
„Pravděpodobně ne. Už nemám důvod, všichni už jsou pod
kytkama“
„Takže máme dohodu“
„Děkuju“ Annie se na chvíli zamyslela „Nezajdeme na večeři,
když jsi teda nic nenašla?“ zatvářila se jako andílek a nabídla Dash rámě.
Společně odešly.
Všech pět případů bylo uzavřeno jako sebevraždy. Když se
Gábi ukázala v práci, dost dlouho ji to žralo, ale s vyšetřováním se
zasekla na mrtvém bodě, takže to musela nechat být. Šéf začal znova docházet do
práce pravidelně a dál se těšil na brzký důchod. Míra docházel přes víkendy a
celý ten rumraj ho minul a ranní chodec se znovu vytratil do lesů.
V okrsku znovu zavládl klid.
Žádné komentáře:
Okomentovat