Je noc. Z téměř bezmračné oblohy shlíží srpek měsíce,
který den po dni ubývá. Zhruba půlnoc. Většina obchodů ve městě je zavřených.
Do tmy svít jen několik pouličních lamp a tabule s odjezdy tramvají. Na
zastávce postává partička mladých lidí a povídá si. Tématem hovoru je nový film
od MARVEL, na jehož premiéře byli právě v kině. Jeden z nich drží
v rukou ještě zpolovic plnou krabici popcornu a občasné pauzy mezi řečí
vyplňuje tiché křupání. Nikdo si zpočátku nevšimne, že nad budovou muzea se
tvoří světelný kruh. Pak náhle jedna dívka vypískne a ukáže tím směrem. Téměř
okamžitě se objeví několik mobilů.
„Tak tohle půjčena youtoube“ zašeptá kluk s kapucí
přetaženou přes rozježené skoro bílé vlasy. Chvíli všichni zírají, jak se
z oblohy snáší válec světla a zakrojuje se do střechy. Kamery na mobilech
nahrávají. Pak stejně náhle jak podívaná začala, tak skončila a nad městem se
rozprostírá tma. Tentokrát ticho ruší houkání alarmu a po krátké chvíli noc
prořízne i jekot policejních vozů. Všichni se na sebe podívají a vypnou kamery.
„Tak to bylo“ Začala říkat holka v šedé mikině, ale
přerušila ji jiná s botama na podpatcích.
„Úžasný. Pojďme se tam podívat. Třeba to byli mimozemšťani.
Selfie s ufonem jen tak někdo nemá.“ Kupodivu skoro všichni pokývli
hlavami a vykročili na cestu.
„Divný… chtěla jsem říct divný.“ zamručela dívka
v šedé, ale šla s nima. „Do čeho tě tvoje zvědavost dostane tentokrát
Mischell?“ nadávala si potichu.
K muzeu
dorazili zároveň s několika černými dodávkami.
„Hele-mafie“ zachichotala se dívka na podpatcích. Odpovědí
jí bylo nepatrné pousmání a pár otrávených pohledů. Kluk s kapucí přes
hlavu vytáhl mobil a začal znovu natáčet. A minuty plynuly. A kluk se svítícím
náramkem pořád jedl popcorn. Z minut se stala čtvrthodina. Pořád se nic nestalo.
Dívka v podpatcích několikrát přešlápla. Půl hodiny. Agenti už nepobíhali
kolem s kufříky. Několik jich zůstalo stát na stráži, ale většina odjela
spolu s auty. Popcornový kluk zívnul.
Holka v šedé mikině změnila nohu, kterou už deset minut podupávala.
Podpatková dívka začala přecházet dokola.
„Tohle je naprd. Padáme domů.“ Kluk s kapucí na hlavě
vypnul mobil a otočil se.
„No sláva, myslel jsem, že tu vystojím důlek.“ uchechtl se
kluk s už prázdnou krabicí od popcornu. Otočili se a odcházeli.
Na
autobusové zastávce se kluk s kapucí na hlavě zdrceně sesunul na lavičku.
„Ale notak Jayi. Vždyť další autobus jede už za hodinu. Není
to konec světa“ posadila se vedle něj holka v šedé mikině.
„Jenže už není co jíst. A to JE konec světa“ zasmál se kluk
se svítícím náramkem. Dívka na podpatcích mu vyškubla krabici od popcornu a
nasadila mu ji na hlavu.
„Aspoň trochu zhubneš Matte.“ Začala si ho dobírat.
„Nech toho Ellen“ probodl ji pohledem. Mischell se musela
proti své vůli zasmát, čímž si zasloužila dvojitý vražedný pohled.
„No co je…tak půjdeme kousek pěšky, lepší než tu sedět ne?“
Všichni postupně neochotně kývli.
Další
zastávka byla pár bloků vzdálená a jmenovala se ‚Skate-park‘ podle hřiště
nacházejícího se blízko. Silnice se zakrajovala do krajiny, která už opouštěla
městský styl. Kousek za zastávkou ji překlenul nadchod. Za několika stromy
v relativní dálce svítila světla paneláků. Několik málo světel osvětlovalo
blížící se čtveřici. Všichni si sedli na
lavičku.
„Až budeš mít další šílenej nápad, tak to nahlaš předem.
Díky.“ Zasupěl Jay. Mischell ho zlegrace praštila po hlavě. Chvíli seděli.
Mattovi se sesula hlava na stranu. Ellen s ním zatřásla. Trhnul sebou a
zamžoural.
„Nespi, už něco jede.“ zašklebil se na něj Jay. A opravdu.
Po silnici se k nim řítila světla. Mischell jen proletělo hlavou, že jedou
moc rychle na autobus, a ze zatáčky se vynořila další světla. A pak se všechno
odehrálo strašně rychle. Z prvního auta vyletěl modrý paprsek, narazil do
jednoho z pronásledujících, to vyletělo do vzduchu a s několika
otáčkami přistálo o kus dál. Z ostatních aut se začalo střílet a unikající
auto se dostalo do smyku a zastavilo až o skokánek ve skate-parku.
„Mizíme vodsaď“ zašeptal Matt.
„A jak jako? Myslíš, že v těch podpatcích daleko
doběhnu?“ zasyčela na něj Ellen.
„ŠŠŠ, točím to“ zasyčel Jay.
„Tak se schováme“ Navrhla potichu Mischell, zcela ignorujíc
Jaye.
„Kde?“ zeptala se Ellen zároveň s Mattem. Mischell
ukázala na nadchod. Oba kývli a okamžitě se tam rozběhli. Nocí se znovu ozval
třeskot výstřelů. Mischell se rychle otočila a uviděla, že Jay ještě pořád
stojí na místě a natáčí. Protočila oči vsloup a rozběhla se zpět.
„Co tady sakra ještě děláš??? Chceš se nechat zabít?“
Zasyčela na něj a táhla ho za mikinu pryč. Ale mezi ně a nadchod dojelo několik
aut. Byly to opět ty černé dodávky. Mischell rychle splácala nový plán. Místo
k nadchodu se rozběhla ke skate-parku.
„Co to děláš?“ zasyčel najednou Jay, který konečně začal
vnímat něco jiného kromě kamery.
„A co děláš celou dobu ty??“ zavrčela na oplátku. „Hele…
potřebuju, abychom se nějak dostali nahoru na tu rampu.“Kývla směrem ke kovové
konstrukci U-rampy „Takže budeš muset běžet samostatně.“ Zašklebila se a
sebrala mu mobil. Zaslechla vyjeknutí, ale to už se rozbíhala proti zakřivené stěně.
Nahoře se zachytila hrany a vyškrábala se na relativně bezpečnou plochu nahoře.
Těsně za ní se vytáhl na vrchol i Jay. Okamžitě ukořistil krabičku a opět
natáčel, přilepený ke kovové konstrukci.
Situace
byla následující. Jeden týpek v divném oblečení a se svítící tyčkou
střílící modré paprsky vzdoroval bandě vojáků s puškami. A celkem se mu
dařilo. Teda do té doby, než vojáci z auta vytáhli jakousi velkou divnou
trubku. Z té potom vystřelila jakási energetická vlna a tu tyčku odhodila.
A protože potyčka se mezitím přesunula skoro pod úkryt Mischell a Jaye, tyčka
přistála jen pár kroků od nich. Ti se rychle odkulili kousek stranou a
sledovali, jak ten týpek v zelené urychleně opouští místo. No. Jednoduše
řečeno zdrhal. A všichni vojáci byli velmi zaměstnaní jeho pronásledováním.
Ideální čas pro útěk. Čímž kupodivu souhlasil i Jay. Mezi cestou dolů
z konstrukce a těma dvěma ležela ta tyčka. Na jednom konci bylo prohnuté
ostří a pod ním byl svítící modrý kámen.
„Jayi? Hlásím předem.“ zašeptala na něj. Otočil se a vrhl na
ni nechápavý pohled. „Chtěl jsi, abych ti nahlásila předem, když budu chtít
udělat nějakou šílenost“ zašeptala a rychle vyviklala zářivou hmotu ze zbraně.
„Tak hlásím.“ zašklebila se jeho zděšenému výrazu a seběhla z rampy. „A
teď padáme.“
Žádné komentáře:
Okomentovat