Zobrazují se příspěvky se štítkemLignie. Zobrazit všechny příspěvky
Zobrazují se příspěvky se štítkemLignie. Zobrazit všechny příspěvky

sobota 15. října 2016

Charakterník

Ahojte
v souvislosti s předchozím příspěvkem. Ke hraní dračího doupěte si potřebujete vytvořit postavu. Popisu vaší postavy se říká charakterník. Tvorba charakterníku může být komplikovaná situace, obzvláště když tak úplně nevíte, co se po vás chce. Proto je tu tento příspěvek. Osnova charakterníku a příklad.

úterý 11. října 2016

Lignie

Ahojte
je tu ještě někdo, kdo si pamatuje původní důvod založení mého blogu? Pravděpodobně ne, vždyť i já jsem skoro zapomněla. Víte, jako malá jsem pevně věřila, že budu spisovatelka. Měla jsem vytvořený svět a psala jsem k němu příběhy. Mno. Knihu z toho asi už nenapíšu, ale rozhodla jsem e tento svět použít při hraní DnD. Pokud to někoho zajímá, přikládám reálie.

sobota 19. dubna 2014

Bludičkové

 Příběh o Bludičích-lidem podobných tvorech, žijících v Lignii.
Tenhle příběh obsahuje názvy chemických prvků. Všichni, kteří jsou 'alergičtí' na školu by tomuto varování měli věnovat pozornost. ;)

     Nad bažinou se smrákalo a k obloze vyletěly první rachejtle. Bahník, mladý bludička ze samoty, se zanedlouho chtěl pokusit dostat na univerzitu. To znamená, že musí vyrobit několik opravdu skvělých ohňostrojů. A tak bahník každý den běhal po bažinách a sbíral minerály, ze kterých potom odpoledne vyrobil rakety a večer je odpaloval. Naštěstí nežil ve městě a tak mohl zkoušet kdekoliv a kdykoliv. A tak po večerech plnily oblohu barvy, tvary, jednou dokonce Bahník vytvořil pohyblivou siluetu vousatého draka.
         Když rachejtle došly, vzal bahník svůj notýsek, kam si zapisoval výsledky, a šel spát. Druhý den ráno, hned jak vyšlo slunce, vyrazil do bažin s taškou na zádech a drapátkem u pasu. Drapátko je takový zvláštní nástroj. Má krátkou rukojeť a z ní trčí polodlouhé ostří, které je malinko prohnuté jako lopata. Na druhém konci je zahnutý výčnělek, který se dá zabořit do hlíny, nebo zaháknout o kámen, když někam padáte. Hned za ní rukojeť končí ploškou z hrozně tvrdého něčeho, která se dá využít jako kladivo.
         A tak Bahník šel a šel. Šel na severozápad, kde jsou rostoucí pole. Místa, kde zlom vytvořil průduchy z hlubin země, kde jsou kameny ještě živé, rostou a chovají se obecně jako rostliny. Při cestě k povrchu chladnou a většinou umírají. Ne tak v průduších. Tam proniká teplo ze slunce v dostatečné míře, aby minerály přežily. A tak si Bahník mohl nasekat rostlinky síry, pár stonků tohohle a několik květů tamtoho. Potom našel pod vrbou malou rostlinku safírů. Vyrýpnul ji a snažil se neponičit kořínky. Měl doma květinku hvězdného třpytu a už dlouho plánoval, že ji nakříží s nějakým diamantem.  Ještě potřeboval plyn z gejzíru do rachejtlí a tak nastavil nádržku a posadil se na vrbu. Byl přibližně nad zlomem a tak viděl daleko na východ. Z mraků se tam vynořil obrys draka a snesl se tam, kde podle pověstí leží Dracana.
         Pak gejzír vybuchl a pokropil okolí bahnitou tekutinou. Bahník, který pozorně pozoroval okolí, si všimnul ryby, která se nechtěně proletěla skoro až k němu.
„Ahoj večeře“ přivítal ji a pak jí drapátkem usekl hlavu. Zvířata z rostoucích polí byly zvláštní. Působením různých minerálů se Bahníkově rybě šupiny leskly zlatým leskem, z očí poblikávaly měděné plíšky a kostičky měla prokvetlé mědí. Vhodil ji na vršek kabely, nádržku zasunul do boční kapsy a vydal se k domovu. Tam se zavřel v pokoji a zatáhl závěsy. Hvězdný třpyt stále svítil. Opět pustil světlo dovnitř a začal vyskládávat kabelu. Nejprve opatrně zasadil safír do malé vrstvy říčního písku. Potom vzal stonky rákosů, které si včera nachystal a začal připravovat ohňostroje. Dnes neopaloval. Zítra se chtěl vydat do Bludičkova.
         Jakmile dodělal ohňostroje, zakapal safír zkaramelizovaným třpytem. Potom dal do kamínek trochu stříbroželezné směsi a když začala vařit, vhodil do ní několik lístečků zlata. Přelil tekutinu do kotlíku a odbrzdil míchací mechanismus. Díky tomu zůstane směs v kapalném stavu. Pak šel za otcem hrát šachy. Když se vrátil do pokoje, hmota už byla vychladlá a míchat nepotřebovala. Trochu ji ohřál a pak jí pokapal třpyt. Když usínal, rostlina tvořila na stropě krásné odlesky.
         Druhý den ráno si Bahník začal balit tašku. Dospod dal míchací kotlík a na něj navrstvil většinu svých minerálů v nahřívaných krabičkách a lahviček s roztoky. Po stranách zastrkal rachejtle. Když se nasnídal, zalil ještě jednou rostlinky a zašrouboval na ně víčka. Vzniklé nádobky zabalil do náhradního oblečení a připnul na vršek. Od otce dostal živé šachy, velikou vzácnost, které zabalil do pršipláště a uložil k rostlinkám. Pak už ho čekala jen dlouhá cesta, na jejímž konci uviděl v zapadajícím slunci třpytit se zahrady Bludičkova. Bahník vešel do univerzity, a když dostal přidělený pokoj a šel do něj, nemohl neobdivovat slavné kamenné zahrady.
         Pokoj byl značně strohý. Kamenné stěny, palanda, pár skříněk a u okna stolek a pár židlí. Na parapetu stálo pár květináčů, ve kterých rostla síra, uhlí a pár výhonků křemíku, vypadajících trochu jako kopr. Na spodním patře palandy ležel batoh a u stolku seděl další bludička. Měl slámově žluté vlasy, hnědé oblečení a kůži barvy jílu.
„Ahoj, já jsem Křemen, od Jíloviště.“ Pozdravil bludička a postavil se.
„Bahník, skoro od kvetoucích luk.“ Odpověděl a odložil batoh. Když vytahoval nádoby s hvězdným třpytem a safírem, zíral na něj křemen s otevřenou pusou. Bahník si ho nevšímal a pokračoval ve vybalování. Vyskládal obsah svého batohu do skříně. Ohňostroje překontroloval a položil na horní poličku, do ostatních naskládal krabičky, lahvičky a nádržky s minerály roztoky a plyny. Kotlík postavil do rohu a prázdný batoh pověsil za pršiplášť do skříně.
„Nevíš, kdy dostaneme povlečení a uniformy?“ zeptal se Bahník. Křemen si zatím lehl na postel a pohazoval si se svým slamákem, protáhnutým nahoře do špičky.
„Máš ho na posteli. Ty asi nemáš Chalkotrichid?“ Odpověděl mu a dál si pohazoval.
„Chalko-co? Ne nemám, co to je?“ Zeptal se Bahník. Křemena to očividně šokovalo. Slamák mu spadl na obličej, ale on ho jen odsunul a přešel k oknu. Odsunul jeden svůj květináč a vytáhl odtam krabičku. Přehazoval si ji z ruky do ruky, pak se mu povedlo vypnout ohřívání a odklopil víčko. Uvnitř bylo několik bílých kuliček. Když Křemen jednu rozlomil, vykoukla zevnitř červená dužina. Snědl jednu polovinu a nabízeje tu druhou Bahníkovi, uklidil krabičku opět na okno. Bahník půlkuličku vzal a opatrně si ukousl. Chutnala báječně. Jako jahody polité jogurtem, posypané cukrem a zamražené. Byly tak studené, že bahníkovi šla pára od úst.
„Chalkotrichid. Ten teplotní paradox je boží, že?“ Podařilo se vyslovit Křemenovi, který měl taky mlžný dech.
         Když se setmělo, začala soutěž o stipendium. Bahník, se svými světlicemi v podobě létajících draků, bez problémů vyhrál a teď ho čeká 5 let studia na univerzitě. Křemena přijali také a tak spolu oslavili začátek studia dalším chalkotrichidem. Život pro ně nemohl v tu chvíli být lepší.

Díky, že jste dočetli až sem.

Lumona FoX