Ahojte lidičkové moji :) Zaprvé se Vám chci strašně omluvit, že jsem zmizela, ale já vás varovala, že jedu do Itálie :) Přijela jsem o víkendu a od té doby sem se vpodstatě nezastavila :/ je toho mooooc...fyzikářka hrozí, že mě neklasifikuje(no je blbá nebo jako co?) dějepis...hoodně učení co nestíhám dopsat, natož se to naučit a prostě...pfů. Ještě jsem teď zjistila, že mám ŠPATNOU UČEBNICI, takže si budu muset jít KOUPIT jinou. Hrůza děs. A ještě si ze mě ten debil LOKIJÁŠ dělá furt srandu... :D
Byl
večer. Slunce bylo nízko nad obzorem a rychle mizelo. Ulicí občas projelo auto
a zakodrcalo se přes staré, dávno nepoužívané koleje. Otevřená okna lákala
slabý vánek, který byl nasycený vůní nedalekého kvetoucího sadu. Po chodníku se
procházela stará paní s jezevčíkem, který zaštěkal pokaždé, když někoho
uviděl. Železná konstrukce požárních schodů se trochu kývala, když se na ni
posadila partička puberťáků. Z okna v druhém patře vyhlížela dívka a
namotávala si pramen rezavě červených vlasů, na prst. Slunce zapadalo a barvilo
oblohu do odstínů fialové. Jak nebe tmavlo, začaly se rozsvěcet lampy. Ulice se
vyprázdnila úplně a zpoza oken, která už byla zavřená, začala vycházet oranžová
záře a dívka pozorovala hvězdy.
Zdáli se
začalo blížit houkání sirén. Pak se ozval výbuch. Někdo vyběhl ze zatáčky. Mihl
se pod pouličním osvětlení a zamířil k požárním schodům a lehce vyběhl na
střechu. Dívka se rychle otočila do ztemnělého pokoje a zahleděla se na plakát,
který jí visel nad postelí. Vduchu porovnala toho běžce a postavu na papíře.
Shodovaly se ve všech detailech. Kývla hlavou a oknem se přesmýkla na požární
schodiště a vytáhla se na střechu. V prázdném pokoji zůstal jen plakát, na
kterém byl nápis -Thor the Dark world- a nad ním na trůně seděl Loki.
Zatímco
opatrně našlapovala na střešní krytinu, nadávala si, jak dětinsky se chová. Najednou
jí podjela noha a začala klouzat dolů. Na střešním balkoně, nebo co to bylo, do
někoho vrazila. Držela se ho a chytala dech. Odkašlání jí připomnělo, že by se
měla omluvit. Zvedla pohled a překvapeně zírala do jasně zelených očí.
„Ty jsi Loki“ vypadlo z ní po chvíli. Přikývl. Pak se
z ulice dole ozvala policejní siréna. Přikrčil se a střelil tím směrem
očima. -takže jdou po něm- napadlo ji spolu s úvahou, jak úžasně vypadá a
jaký má ona štěstí. Jaká je pravděpodobnost, že bůh z Norské mytologie, do
kterého jste šíleně zamilovaná, vám proběhne před domem. I když to vypadalo, že
moc dlouho se jím kochat nebude moct. Bylo na něm vidět, že se chystá zase
utíkat. Sebrala odvahu a věnovala mu rychlou pusu.
„Pro štěstí.“ Zamumlala a červenala se. Na chvíli čas jako
by se zastavil. Potom se sklonil a políbil ji. Dlouze. A pak byl pryč. Zmizel a
nechal ji tam stát bez dechu.
